Maledivy

PROČ TU PROŽÍT DOVOLENOU?

• Exkluzivní ubytování na korálových atolech
• Resorty, které mají celý ostrov jen pro sebe
• Ideální pro odpočinek a romantiku
• Mekka potápění a šnorchlování
• Nabídky vodních sportů
• Dokonale bílý jemný písek a průzračná voda
• Slunce po celý rok - průměrné teploty 25-32 ºC
• Možnost zástavky v Dubaji a/nebo na Srí Lance
• Časový posun jen 3 hodiny
• Není třeba očkování ani vízum

Naše reportáž

Maledivy: fascinující svět pod hladinou oceánu

Svět Indického oceánu je tak nádherný a beroucí dech, že se zdá neuvěřitelné, že by mohl být reálný. Útesy pod hladinou rozkvétají tisícem a jednou barvou. Světlo proniká hluboko pod vodu a tam se rozplétá v jednotlivé paprsky. Světelným lesem se proplétají ostře modří bodloci. Myriády duhových útesových rybek celou tu nádheru už jen dokreslují.

Setkání s murénou
Při prvním ponoru na Maledivách asi shledáte největším (a možná jediným) problémem přemíru podnětů, které usilují o vaši pozornost. Pod vámi se rozvíjejí sasanky, barevné korály vytvářejí spoustu nadějně vyhlížejících prohlubní jako stvořených pro murény a kolem vás krouží hejna barevných útesových rybek i ojedinělé exempláře rybích individualistů. Samozřejmě – i my máme v prvních minutách neodbytný pocit, že pokud nebudeme zběsile stoupat a klesat v honbě za barevnými přeludy, všechna ta krása se v příštím okamžiku rozplyne a nám zůstane jen její odlesk mezi prsty.

Pod vodu v rukavicích
Náš průvodce s ponorem čeká na dobu mezi přílivem a odlivem, kdy je proudění nejmenší. Vrcholící odliv je pro nezkušené potápěče poměrně nebezpečný, protože je může vytáhnout na volnou vodní plochu a odnést daleko od lodě. Navíc se během téhle doby, kdy voda z laguny proudí do moře, pod hladinou vznáší spousta nečistot a drobných částeček... My se díky průvodci ponoříme v optimálním mezidobí, ale proud u ústí kanálů je pořád dost silný na to, aby s námi každou chvíli smýkl o stěnu. Právě síla zdejších proudů je mimochodem důvodem, proč na Maledivách povolují potápění v rukavicích – přestože se tak zvyšuje pravděpodobnost, že oploutvení návštěvníci budou rozebírat podmořskou krásu korálů (jejich vývoz je přísně zakázán a místní nevidí rádi ani sbírání vyplavených korálů).

Plovoucí dalmatin
Potápíme se ještě o několik metrů níž, ale voda zůstává příjemně teplá. Z jedné z prohlubní zničehonic vyplouvá snad dvoumetrová muréna leopardí. Pravda, „vzorováním“ spíš než leoparda připomíná podvodního dalmantina, ale zjev je to skutečně majestátní. K napadení člověka murénou dochází jen velmi vzácně, ale to vás při pohledu na její ostré zuby tak zcela neuklidní. Právě tenhle druh je navíc výjimečný tím, že nemá strach z lidí a je aktivní přes den. Odvážíme se připlout trochu blíž; náš exemplář se nechá ze všech stran ochotně okukovat, ale jakmile někdo z nás příliš mrskne ploutví, stáhne se do ústraní.

Ptáci oceánu
Po čase se nám hladina adrenalinu v krvi vrátí aspoň rámcově do normálu. Náš průvodce nám posunky ukazuje, že se nemáme moc hýbat a spíš se zdržovat na jednom místě. Ležíme tedy klidně u dna a trpělivé čekáme. Za chvíli k nám na dosah ruky připlouvají barevní klauni a další drobné rybky – a pak se u ústí kanálu objevuje rejnok manta. Placatá kuriozita oceánu. Podmořský pták. Ztělesněná elegance. Jistě, už před příletem jsme věděli, že rejnoci patří ke zdejším lákadlům, ale pohled na fotografii a setkání s třímetrovým obrovským, a přitom navýsost půvabným tvorem, to jsou dva naprosto nesrovnatelné zážitky. Ústí kanálů je pro tyhle tvory požehnaným územím, protože právě tudy proudí na otevřené moře plankton z laguny. Rejnoci ho při svém proplouvání filtrují a sytí se jím. Jakkoli se to může zdát neskutečné, ani rejnok neprojevuje žádný strach, když se na něj připlouváme podívat zblízka. Vypadá to, jako by si s námi chtěl hrát... po chvíli zmizí v hlubinách oceánu.

Parybám tváří v tvář
I když náš průvodce na palubě básnil o žralocích, při prvním ponoru na Maledivách se nám tito králové oceánu úspěšně vyhýbají. Mezi zdejší atrakce dlouho patřilo jejich krmení, ale tahle kratochvíle už pomalu ustupuje z výsluní. Jednak turistům vždycky hrozí poranění, za druhé se tak ničí přirozené stravovací návyky majestátních paryb – a v neposlední řadě ochránci přírody přišli na to, že turisté při krmení často setřou z těla žraloků ochrannou vrstvu, a ti se tak stanou mnohem zranitelnějšími. Při druhém ponoru jsme už se žraloky měli tu čest a při dalších jsme mimo jiné prozkoumávali tajemnou krásu potopených vraků. Přesto pro nás už napořád zůstane okořeněný jedinečností právě první ponor v tomto tyrkysovém ráji. Právě tehdy pro nás totiž potápění získalo úplně nový rozměr.